Semena Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi)

Semena Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi)

Cena za balení 5 semen.

Medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi) je zakrslý, v Česku velmi vzácný, stálezelený keř z čeledi vřesovcovité. Lidově se mu říká také hrozník, kostrhounek, lesní ostružina, medvědí hrozen, medvědík, nedvědice, polárníček nebo tolokněnka. Je známý především díky svým léčivým účinkům.

Popis

Keř s poléhavými větvemi dosahuje výšky 20 cm někdy až 100 cm. Listy medvědice jsou tmavě zelené, kožovité, celokrajné, obráceně vejčité, na bázi klínovitě zúžené. Spodní část listů je jemně ochlupená s drobnými žilkami. Drobné zvonkovité květy jsou uspořádány v převislém hroznovitém květenství. Jsou bílé, často po okrajích narůžovělé s deseti tyčinkami. Květy se objevují v závislosti na stanovišti od března do července. Plodem jsou šarlatově červené, kulaté, suché peckovice se šesti peckami a s uschlými zbytky čnělky na vrcholu. Dužnina plodu je moučnatá nakyslé chuti. Medvědice se vzhledově velmi podobá brusnici brusince, ale ta má na rozdíl od medvědice na spodní straně listů tečkovité žlázky a plody s prohloubeným vrcholem, kolem kterého jsou zbytky čtyřdílného kalichu.

Rozšíření a výskyt

Medvědice lékařská se vyskytuje v Evropě, na Sibiři, v Severní Americe a Grónsku. V české přírodě je medvědice velmi vzácná a zákonem chráněná. Někdy se u nás pěstuje pro léčebné účely, ale většinou je dovážena ze severu. Medvědice prospívá na slunných a vlhkých rašeliništích a vřesovištích, na mírně kyselých, písečnatě hlinitých až kamenitých půdách. Je velice odolná proti vysychání půdy, protože zakořeňuje do hloubky až 1 m. Vyskytuje se také v horských oblastech až do výšky 2500 m n. m. na skalnatých náhorních loukách či ve světlých borových lesích a křovinách, často v porostech brusnice borůvky. Může se dožít až sta let.

Obsahové látky

V listech medvědice lékařské jsou obsaženy fenolové glykosidy arbutin a methylarbutin (asi 10 %). Dále obsahuje tříslovinu galotanin (20 %), silice, flavonoidy, kyselinu gallovou a elagovou, kyselinu mravenčí a citronovou, saponiny a další látky.

Využití

V lékařství

Přípravky z medvědice působí diureticky a antisepticky na močové cesty a proto se užívají zejména při zánětech ledvin a močového měchýře, při ledvinových nebo žlučníkových kamenech a při dně. Medvědice obsahuje artibutiny, které zklidňují sliznice a tlumí, tak projevy zánětu. Látky v ní také působí na ph moči, které zvyšují a přispívají, tak pro prevenci vzniku močových kamenů. V lidovém léčitelství se doporučuje užívat listy medvědice i při hematurii, vodnatelnosti, cukrovce a tuberkulóze ledvin. V důsledku vysokého obsahu tříslovin droga účinkuje i adstringentně. Medvědici nelze užívat dlouhodobě a ve velkém množství, hrozí nebezpečí poškození jater. Pokud jsou dodržené doporučení denní dávky, tak nezpůsobuje žádné poškození. Neměli by ji používat děti do pěti let, těhotné a kojící ženy a lidé, kteří trpí onemocnením jater.

Zahradnictví

Je používán ve výsadbách stylizovaných jako vřesoviště nebo rašeliniště a úpravách, kde je použito vřesovištních rostlin. Druh se méně často používá ve skalkách a s ohledem na nároky v ČR jen zcela výjimečně jako půdokryvná dřevina.

Další využití

Listy medvědice lékařské se v severní Evropě používaly k vydělávání kůží. Ve střední Evropě se začala používat jako léčivá rostlina přibližně od 17. století.

Pěstování

Světlé polohy nebo polostín, kyselé, stále vlhké, a na živiny chudé půdy, nejlépe s obsahem rašeliny. Množí se výsevem semene, hřížením výhonů, ve velkovýrobě obvykle řízkováním.

Jedovatost

Toxikologické informační středisko u plodů uvádí „…téměř nejedovaté plody – nebezpečná může být dávka nad 20 plodů (bobulí, semen) po větším požitém množství se podává se aktivní uhlí nebývá nutná hospitalizace (jen u mimořádně citlivých osob při závažných příznacích), u zdravých jedinců se objevují nanejvýš zažívací potíže.“

Podle jiných zdrojů je rostlina jedovatá. Další zdroje popisují jako nežádoucí příznaky při používání rostliny (list) jako léčiva, zvracení a bolesti břicha. Další zdroje druh řadí mezi jedovaté rostliny.^[4] Rostlina je tedy někdy považována za jedovatou nebo mírně jedovatou a nesmí být používána jako léčivo v těhotenství a při problémech s ledvinami.