5/ 5

<h2 class=""><strong>Semena sibiřských rajčat Orlí srdce</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balení 10 semen.</strong></span></h2> Sibiřské rajče Eagle Heart je jedinečně zbarvené voňavé srdce, které je třeba vidět.<br>Střední sezóna, vysoce výnosná, velkoplodá třída amatérského výběru. 300 g plodů rajčat krásné prodloužené formy ve tvaru srdce, růžové a karmínové barvy, s jemnou sladkou dužinou. Jedná se o velmi masité a hladké rajče, které je sladké a chutné.<br><br>Hustý, ne vodnatý, stabilní proti praskání. Rostlina je silná, velmi odolná vůči chorobám a nepříznivým povětrnostním podmínkám. Je vhodný pro otevřená pole a skleníky.<br>80 dní.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VT 80 (10)

5/ 5

<h2><strong>100 semen Habanero žlutá</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balíček 100 semen.</strong></span></h2> <div>The habanero is a variety of chili pepper. Unripe habaneros are green, and they color as they mature. The most common color variants are orange and red, but the fruit may also be white, brown, yellow, green, or purple. Typically, a ripe habanero chili is 2–6 cm (0.8–2.4 in) long. Habanero chilis are very hot, rated 100,000–650,000 on the Scoville scale. The habanero's heat, its flavor, and its floral aroma have made it a popular ingredient in hot sauces and spicy foods.<br><br>The name indicates something or someone from La Habana (Havana). In English, it is sometimes spelled and pronounced habañero, the tilde being added as a hyperforeignism patterned after jalapeño.<br><br><strong>Origin and current use</strong><br>The habanero chili comes from the Amazon, from which it was spread, reaching Mexico. A specimen of a domesticated habanero plant, dated at 8,500 years old, was found at an archaeological site in Peru.[citation needed] An intact fruit of a small domesticated habanero, found in pre-ceramic levels in Guitarrero Cave in the Peruvian highlands, was dated to 6500 BC.<br><br>The habanero chili was disseminated by Spanish colonists to other areas of the world, to the point that 18th-century taxonomists mistook China for its place of origin and called it Capsicum chinense ("the Chinese pepper").<br><br>Today, the largest producer is the Yucatán Peninsula, in Mexico. Habaneros are an integral part of Yucatecan food, accompanying most dishes, either in natural form or purée or salsa. Other modern producers include Belize, Panama, Costa Rica, Colombia, Ecuador, and parts of the United States, including Texas, Idaho, and California.<br><br>The Scotch bonnet is often compared to the habanero, since they are two varieties of the same species, but they have different pod types. Both the Scotch bonnet and the habanero have thin, waxy flesh. They have a similar heat level and flavor. Both varieties average around the same level of pungency, but the actual degree varies greatly from one fruit to another according to genetics, growing methods, climate, and plant stress.<br><br>In 1999, the habanero was listed by Guinness World Records as the world's hottest chili, but it has since been displaced by other peppers. The Bhut jolokia (or ghost pepper) and Trinidad moruga scorpion have since been identified as native Capsicum chinense subspecies even hotter than the habanero. Breeders constantly crossbreed subspecies to attempt to create cultivars that will break the record on the Scoville scale. One example is the Carolina Reaper, a cross between a Bhut jolokia pepper with a particularly pungent red habanero.<br><br><strong>Cultivation</strong><br>Habaneros thrive in hot weather. Like all peppers, the habanero does well in an area with good morning sun and in soil with a pH level around 5 to 6 (slightly acidic). Habaneros which are watered daily produce more vegetative growth but the same number of fruit, with lower concentrations of capsaicin, as compared to plants which are watered only when dry (every seven days). Overly moist soil and roots will produce bitter-tasting peppers. Daily watering during flowering and early setting of fruit helps prevent flower and immature fruit from dropping, but flower dropping rates are reported to often reach 90% even in ideal conditions.<br><br>The habanero is a perennial flowering plant, meaning that with proper care and growing conditions, it can produce flowers (and thus fruit) for many years. Habanero bushes are good candidates for a container garden. In temperate climates, though, it is treated as an annual, dying each winter and being replaced the next spring. In tropical and subtropical regions, the habanero, like other chiles, will produce year round. As long as conditions are favorable, the plant will set fruit continuously.<br><br><strong>Cultivars</strong><br>Several growers have attempted to selectively breed habanero plants to produce hotter, heavier, and larger peppers. Most habaneros rate between 200,000 and 300,000 on the Scoville scale. In 2004, researchers in Texas created a mild version of the habanero, but retained the traditional aroma and flavor. The milder version was obtained by crossing the Yucatán habanero pepper with a heatless habanero from Bolivia over several generations.</div> <div></div> <div>Black habanero is an alternative name often used to describe the dark brown variety of habanero chilis (although they are slightly different, being slightly smaller and slightly more sphere-shaped). Some seeds have been found which are thought to be over 7,000 years old. The black habanero has an exotic and unusual taste, and is hotter than a regular habanero with a rating between 400,000 and 450,000 Scoville units. Small slivers used in cooking can have a dramatic effect on the overall dish. Black habaneros take considerably longer to grow than other habanero chili varieties. In a dried form, they can be preserved for long periods of time, and can be reconstituted in water then added to sauce mixes. Previously known as habanero negro, or by their Nahuatl name, their name was translated into English by spice traders in the 19th century as "black habanero". The word "chocolate" was derived from the Nahuatl word, xocolātl [ʃoˈkolaːt͡ɬ], and was used in the description, as well (as "chocolate habanero"), but it proved to be unpronounceable to the British traders, so it was simply named "black habanero".<br><br>A 'Caribbean Red,' a cultivar within the habanero family, has a citrusy and slightly smoky flavor, with a Scoville rating ranging from 300,000 to 445,000 Scoville units.</div><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

C 19 Y (100 S)

5/ 5

<h2><strong>Semena cibule Bianca di Maggio</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balení 250 (1 g) semen.</strong></span></h2> Tato starožitná italská klasická odrůda má zploštělé žárovky ve tvaru disku s jemnou sladkou chutí. tato bílá cibule je velmi sladká a jemná a používá se v Itálii k moření, pečení, grilování a salátům. Má životnost až tři měsíce.<br><br>Tyto lahodné bílé cibule mají na speciálních trzích vysokou cenu.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 228

5/ 5

<h2><strong>Semena papriky Giant F1&nbsp;</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balení 10 semen.</strong></span></h2> Hybridní druh papriky, plody jsou sladké, tmavě zelené barvy, váží až 450 gramů. V dospělosti jsou plody tmavě červené. Papriky jsou stejně vhodné pro pěstování na otevřeném poli i ve sklenících. Poskytuje extrémně vysoké výnosy a plody lze dobře sbírat, když jsou zelené a červené.<br><strong>Extrémně odolný vůči chorobám!</strong><script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 227 (10 S)

5/ 5

<h2><strong>Semena Mák vlčí (Papaver rhoeas)</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balení 2 000 semen (0,5 g).</strong></span></h2> Papaver rhoeas, s běžnými jmény včetně máku obecného, ​​máku kukuřičného, ​​kukuřičné růže, polního máku, máku Flanderského a červeného máku je každoroční bylinný druh kvetoucích rostlin v rodině máku Papaveraceae. Je pozoruhodný jako zemědělský plevel (odtud běžné názvy včetně „kukuřice“ a „pole“). Zejména ve Velké Británii se používá jako symbol vzpomínky na padlé vojáky a další armádu během první světové války a po ní.<br><br>Papaver rhoeas je variabilní, vztyčený rok, tvořící dlouhodobou půdní semennou banku, která může klíčit, když je půda narušena. Na severní polokouli obvykle kvete koncem jara (od května do října ve Velké Británii), ale pokud je počasí dostatečně teplé, začátkem podzimu se často objevují jiné květy. Dorůstá až do výšky asi 70 cm (28 palců). Stonky drží jednotlivé květy, které jsou velké a nápadné, 5–10 cm (2–4 palce) napříč, se čtyřmi okvětními lístky, které jsou jasně červené, nejčastěji s černou skvrnou na základně. Okvětní lístky se mírně překrývají. V teplé sezóně může rostlina vyprodukovat až 400 květů, které trvají jen jeden den. Stonek květu je obvykle pokryt hrubými chloupky, které jsou drženy v pravém úhlu k povrchu, což jej pomáhá odlišit od Papaver dubium, ve kterém jsou chloupky obvykleji potlačovány (tj. Drženy blízko stonku). Tobolky jsou bezsrsté, obovoidní (vejčité), méně než dvakrát tak vysoké jako široké, se stigmatem nejméně tak širokým jako tobolka. Stejně jako mnoho jiných druhů Papaveru vyzařuje rostlina při rozbití tkání bílý až nažloutlý latex.<br><br>Ne všechny kukuřičné máky, které jsou komerčně dostupné, mají červené květy. Výsledkem selektivního šlechtění byly kultivary ve žluté, oranžové, růžové a bílé barvě. Mák Shirley je dobře známý kultivar. K dispozici je také velmi bledá skvrnitá odrůda odvozená od Shirley.<br><br>Téměř černě kvetoucí hybrid, známý jako „Evelina“, byl vyšlechtěn v Itálii koncem 90. let s P. dubium, ale nezdá se, že by byl komerčně dostupný.<br><br>Fytochemie<br><br>Papaver rhoeas obsahuje alkaloid zvaný rhoeadin, který je mírným sedativem. Kyselina rheeadová, kyselina papaverová a rhoeagenin se také nacházejí v této rostlině.<br><br>Použití<br><br>Běžně pěstovaný zahradní dekorativní mák Shirley je kultivarem této rostliny.<br><br>Černá semena jsou jedlá a lze je konzumovat samostatně nebo jako přísadu do chleba. Olej vyrobený ze semene je ve Francii vysoce ceněn.<br><br>Okvětní lístky obsahují červené barvivo, které se používá v některých lécích a vínech; také sušené okvětní lístky se občas používají ke zbarvení potpourris.<br><br>V tradiční lidové medicíně se používal na dnu, bolesti a bolesti. Z okvětních lístků byl vytvořen sirup, který byl dětem podáván, aby jim pomohl spát.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

MHS 43 PR

5/ 5

<h2><strong>Semena SURURUCA (Passiflora setacea)</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 3 semen.</strong></span></h2> <p>Sururuca je popínavá rostlina s vytrvalým podnožem. Produkuje každoročně až vytrvalé stonky, které se šplhají po zemi nebo se šplhají do jiných rostlin a podporují se pomocí úponků<br><br>Jedlé plody jsou velmi ceněny v přirozeném areálu rostliny, kde jsou shromažďovány z volné přírody.<br><br>Tato mučenka z jižní centrální Brazílie se nachází v houštinách a říčních lesích. Sportuje laločnaté listy a krásné bílé květy, po nichž následují šťavnaté, jedlé plody 8 cm (oranžová dužina) s vynikající, mírně kyselou chutí.<br><br>Rodilý k Bahia, Mato Grosso a okolním oblastem Brazílie.</p> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

V 18 PCX

5/ 5

<h2><strong>Dwarf rajčat Semena Evita</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balení 5 semen.</strong></span></h2> Srdeční rajče Evita (Solanum lycopersicum) produkuje malé ovoce, které chutná sladce, intenzivně a lze ho sklízet již v červenci. Pro optimální růst srdce rajče Evita je nutné slunné místo a propustnou půdu bohatou na živiny.<br><br>POUŽITÍ<br>Čerstvá konzumace, vaření, salát, omáčka / dip, polévka / dušené maso<br><br>RŮST<br>Vzpřímený. Rychle rostoucí.<br><br>OVOCE<br>Jasně červené drobné plody mají sladkou, intenzivní chuť. Doba zrání od července. Plody jsou kulaté, ve tvaru lusku.<br><br>UMÍSTĚNÍ<br>Preferované místo na slunném místě.<br><br>PŘÍZEMNÍ<br>Preferovaná půda bohatá na humus.<br><br>VODA<br>Pravidelně zalévejte a mezitím nechejte půdu vyschnout.<br><br>ÚDRŽBA<br>Doporučuje se mezi řádky nakreslit zavlažovací příkopy, protože mnoho druhů zeleniny by nemělo být napojeno shora. Navíc: Pravidelné odstraňování plevele brání plevelům, aby zeleninu připravily o sílu.<br><br>ROSTLINNÍ PARTNEŘI<br>Dobří partneři pro výsadbu: bazalka, řeřicha, kudrnatá petržel, máta peprná, měsíček, měsíček, pravá dřevina, cínie.<br><br>ČAS ZÁVODU<br>Výsadba: jaro až léto.<br><br>ČASOVÁNÍ<br>V květnu sejte venku.<br>Semena přikryjte půdou 0,5 - 1 cm. Klíčení probíhá během 6-10 dnů při teplotě půdy 15 ° C.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VT 37 (5 S)

5/ 5

<h2><strong>Obří arménská síťovaná semena melounu okurky</strong></h2><h2><span style="color: #ff0000;" data-mce-style="color: #ff0000;"><strong>Cena za balení 5 semen.</strong></span></h2>Arménská síťovaná okurka je odrůda, kterou je velmi těžké najít. Plody jsou až 50 cm dlouhé, tmavě zelené se síťkou a mohou dosáhnout hmotnosti 3 kg.<br><br>Rostlina produkuje dobré výnosy 40-50 cm dlouhých tmavě zelených okurek. Nejlepší je sklízet plody, když jsou 30 cm dlouhé. Jedná se o jednu z největších okurek na trhu. Je to vynikající a dokonalá okurka na saláty a labužnická jídla. Má svěží jemnou chuť a je snadno stravitelný. Plody jsou připraveny ke sklizni za 50 dní.<br><br>Zapůsobte na své sousedy a vypěstujte si ve své domácí zahradě obrovskou okurku!<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js" type="mce-no/type" data-mce-src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 225 (10 S)

5/ 5

<h2><strong>Semena Atemoya (Annona × cherimoya)</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balení 3 semen.</strong></span></h2> Atemoya, Annona × cherimoya nebo Annona squamosa × Annona cherimola je hybridem dvou druhů ovoce - jablka cukrového (Annona squamosa) a cherimoya (Annona cherimola) - které jsou původem z amerických tropů. Toto ovoce je populární na Tchaj-wanu, kde je známé jako „ananasový cukr jablko“ (鳳梨 釋迦), takže se někdy mylně předpokládá, že je křížencem mezi cukrovým jablkem a ananasem. Na Kubě je známý jako anón a ve Venezuele chirimorinon. V Izraeli a Libanonu se ovoce nazývá achta, ale v Izraeli je častěji ovoce Annona nazýváno latinsky. V Tanzanii se tomu říká stafeli dogo („mini soursop“). V Brazílii se atemoya stala populární a v roce 2011 bylo v Brazílii pěstováno asi 1200 hektarů atemoia.<br><br>Atemoya je obvykle ve tvaru srdce nebo zaoblená, s bledě zelenou, snadno pohmožděnou, hrbolatou kůží. V blízkosti stonku je kůže hrbolatá, stejně jako v jablku s cukrem, ale hladší jako cherimoya na dně. Maso není segmentované jako u cukrového jablka, nese větší podobnost s cherimoyou. Je velmi šťavnatý a hladký, chutná mírně sladce a trochu koláče, připomínající piña colada. Chuť také připomíná vanilku od jejího rodiče s cukrem a jablky. [3] Mnoho nepoživatelných, toxických, černých semen se nachází v celém těle atemoya. [4] Když je ovoce zralé, lze ho vyjmout ze skořápky a jíst chlazené.<br><br>Atemoya (Annona cherimola × squamosa) byla vyvinuta křížením cherimoya (A. cherimola) s cukrem-jablkem (A. squamosa). Přírodní hybridy byly nalezeny ve Venezuele a náhlé hybridy byly zaznamenány v přilehlých hájích cukrových jablek a cherimoya v Izraeli během 30. a 40. let. [5]<br><br>První kříž vyrobil v roce 1908 P. J. Wester, zahradník v Subtropické laboratoři USDA v Miami. Výsledné plody byly prvotřídní kvality než cukr-jablko a dostaly název „atemoya“, což je kombinace jídla, staré mexické jméno pro cukr-jablko a „moya“ z cherimoya. Následně, v roce 1917, Edward Simmons na úvodní stanici Plant v Miami úspěšně vypěstoval hybridy, které přežily pokles teploty na 26,5 ° F (-3,1 ° C), což ukazuje odolnost Atemoya odvozenou od jednoho z jejích rodičů, cherimoya.<br><br>Atemoya, stejně jako ostatní stromy Annona, nese protogynous, hermafroditické květiny a samoopylení je vzácné. Proto umělé ruční opylování téměř vždy zaručuje vynikající kvalitu ovoce. Jedna odrůda, „Geffner“, produkuje dobře bez opylování rukou. „Bradley“ také produkuje poctivé plodiny bez ručního opylování, ale ovoce má ve zvyku štěpit se na stromě. [6] Atemoyas jsou někdy deformované, nedostatečně rozvinuté na jedné straně, v důsledku nedostatečného opylování.<br><br>Květina atemoya se v ženské fázi otevírá mezi 14:00 a 16:00; mezi 15:00 a 17:00 následujícího odpoledne se květina převede do své mužské fáze.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

V 10 AAC (3 S)

5/ 5

<h2><strong>&nbsp;Semena Černá Horské Řepy&nbsp;</strong></h2> <h2><span style="color: #ff0000;" class=""><strong>Cena za balení 20 semen.</strong></span></h2> <p>Odrůda s tmavě hnědou nebo černou slupkou a bílým masem, dlouhá a tenká, asi 20 cm. velmi přizpůsobené chladnému a suchému podnebí.<br><br>Řepa černá je kořen, hlíza s černou slupkou a bělavou dužinou s příjemnou a mírně kořeněnou chutí. Sklízí se v zimě a konzumuje se až do března. Je jemnější a chutnější než ostatní odrůdy tuřínu.<br><br>Používá se na krémy nebo polévky, ale také na obloha a syrové saláty nebo smažené jako brambory.<br><br>Původ: Les Refardes - Španělsko</p> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

P 470 BMT (20 S)

5/ 5

<h2 class=""><strong>Semena Proskurník lékařský (Althaea officinalis)</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;" class=""><strong>Cena za balení 350&nbsp;(1 g) semen.</strong></span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;"><b>Proskurník lékařský</b><span>&nbsp;</span>(<i>Althaea officinalis</i>) známý též pod lidovým (a nesprávným) názvem ibišek, je rostlina z čeledi<span>&nbsp;</span>slézovité. Je to vytrvalá chlupatá<span>&nbsp;</span>bylina<span>&nbsp;</span>s laločnatými jednoduchými<span>&nbsp;</span>listy<span>&nbsp;</span>a růžovými<span>&nbsp;</span>květy. Pochází z oblasti od<span>&nbsp;</span>Středomoří<span>&nbsp;</span>po<span>&nbsp;</span>Střední Asii, dnes však roste zdomácnělá i jinde. V České republice roste jako původní rostlina jen na jižní<span>&nbsp;</span>Moravě. Proskurník lékařský je již od starověku využíván jako<span>&nbsp;</span>léčivá rostlina. Má široké použití v<span>&nbsp;</span>lékařství<span>&nbsp;</span>i<span>&nbsp;</span>léčitelství<span>&nbsp;</span>a je pěstován i v polních kulturách.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Popis">Popis</span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Proskurník lékařský je vytrvalá<span>&nbsp;</span>bylina<span>&nbsp;</span>dorůstající výšky 70 až 180 cm. Celá rostlina je sametově chlupatá.<span>&nbsp;</span>Lodyhy<span>&nbsp;</span>vyrůstají trsnatě, jsou přímé a jen s krátkými postranními větvemi.<span>&nbsp;</span>Listy<span>&nbsp;</span>jsou řapíkaté, 3 až 8 cm dlouhé a 1,5 až 6 cm široké, dlanitě laločnaté až téměř celistvé, na bázi srdčité až tupě klínovité, na vrcholu špičaté, na okraji nepravidelně zubaté.<span>&nbsp;</span>Palisty<span>&nbsp;</span>jsou úzké, chlupaté a záhy opadávají.<span>&nbsp;</span>Květy<span>&nbsp;</span>vyrůstají v paždí listů většinou po 2 až 4, lodyha postupně přechází ve vrcholové<span>&nbsp;</span>květenství.<span>&nbsp;</span>Kalich<span>&nbsp;</span>je 8 až 10 mm dlouhý, zakončený trojúhelníkovitými cípy, za plodu vytrvalý.<span>&nbsp;</span>Kalíšek<span>&nbsp;</span>se skládá z 8 až 10 na bázi krátce srostlých, úzce kopinatých až čárkovitých lístků.<span>&nbsp;</span>Koruna<span>&nbsp;</span>je světle růžová až nafialovělá, korunní lístky jsou 8 až 10 mm dlouhé a 7 až 16 mm široké, na vrcholu mělce vykrojené. Nitky<span>&nbsp;</span>tyčinek<span>&nbsp;</span>jsou srostlé do trubičky. Plody jsou<span>&nbsp;</span>poltivé, rozpadavé na 15 až 25 plůdků, 7 až 9 mm široké, obklopené vytrvalým kalichem. Jednotlivé plůdky jsou ledvinovité, za zralosti okrové, a obsahují po 1 semeni.<span>&nbsp;</span>Semena<span>&nbsp;</span>jsou ledvinovitá, hladká, tmavě hnědá.<sup id="cite_ref-kv3_1-0" class="reference">[1]</sup><sup id="cite_ref-flchina_2-0" class="reference">[2]</sup></p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span id="Roz.C5.A1.C3.AD.C5.99en.C3.AD"></span><span class="mw-headline" id="Rozšíření">Rozšíření</span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Proskurník lékařský pochází pravděpodobně z oblasti od<span>&nbsp;</span>Středomoří<span>&nbsp;</span>po<span>&nbsp;</span>Střední Asii. Vzhledem k dlouhé historii jeho používání a pěstování se vyskytuje i v jiných oblastech<span>&nbsp;</span>Evropy<span>&nbsp;</span>a<span>&nbsp;</span>Asii<span>&nbsp;</span>a též v<span>&nbsp;</span>Severní Americe. Roste i v České republice, za původní jsou však považovány pouze populace na jižní Moravě, které zde tvoří severní hranici přirozeného areálu. V<span>&nbsp;</span>Polabí<span>&nbsp;</span>a některých jiných oblastech Čech byl široce rozšířen již v 19. století.</p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Proskurník lékařský je dosti vlhkomilný, v ČR se vyskytuje zejména na vlhkých loukách a pastvinách, v pobřežních houštinách a v okolí řek, druhotně pak na vlhkých narušených místech v obcích a jejich okolí. Často roste na místech zaplavovaných nebo s vysokou hladinou spodní vody.<sup id="cite_ref-kv3_1-1" class="reference">[1]</sup></p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span id="V.C3.BDznam"></span><span class="mw-headline" id="Význam">Význam</span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Proskurník lékařský je využíván jako<span>&nbsp;</span>léčivá rostlina<span>&nbsp;</span>již od<span>&nbsp;</span>starověku. Pěstuje se pro<span>&nbsp;</span>farmaceutické<span>&nbsp;</span>účely a je to dobrá medonosná rostlina. K lékařským účelům se sbírá kořen, list i květ. Hlavními účinnými látkami jsou<span>&nbsp;</span>slizy, které usnadňují odkašlávání a mírní dráždění sliznic. Užívá se zejména při nejrůznějších zánětech sliznic dýchacího ústrojí, dále při zánětech močových cest či střev. Doporučuje se také při těžkých průjmech u dětí.<sup id="cite_ref-kv3_1-2" class="reference">[1]</sup><sup id="cite_ref-narole_3-0" class="reference">[3]</sup><span>&nbsp;</span>K podobným účelům se používá i v<span>&nbsp;</span>léčitelství, za nejúčinnější formu je pokládán macerovaný kořen.<sup id="cite_ref-janca4_4-0" class="reference">[4]</sup></p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Z proskurníku lékařského se od starověku do 19. století vyráběly cukrovinky, předchůdci dnešních<span>&nbsp;</span>marshmallow<span>&nbsp;</span>(podle něj mají jméno), ve starověku ovšem vyhrazené pouze pro nejvyšší vrstvy.</p> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 219 (1g)

5/ 5

<p></p> <h2><strong>Semena Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)</strong><br><span style="color: #f80000;" class=""><strong>Cena za balení 560 (1 g) semen.</strong></span></h2> <p><b>Jitrocel kopinatý</b><span>&nbsp;</span>(<i>Plantago lanceolata</i>) je<span>&nbsp;</span>trsnatá<span>&nbsp;</span>vytrvalá<span>&nbsp;</span>rostlina<span>&nbsp;</span>z&nbsp;čeledi<span>&nbsp;</span>jitrocelovitých<span>&nbsp;</span>(<i>Plantaginaceae</i>), charakteristická typickou růžicí přízemních<span>&nbsp;</span>listů, ze které vyrůstá několik<span>&nbsp;</span>stvolů.<sup id="cite_ref-celysvet_1-0" class="reference">[1]</sup><span>&nbsp;</span>Rostlina je v dnešní době hojně rozšířena ve velké části světa i na území<span>&nbsp;</span>Česka, kde se vyskytuje na<span>&nbsp;</span>polích, u&nbsp;cest či na<span>&nbsp;</span>loukách.<sup id="cite_ref-celysvet_1-1" class="reference">[1]</sup><span>&nbsp;</span>Jedná se o&nbsp;léčivou bylinu, působí proti<span>&nbsp;</span>kašli<span>&nbsp;</span>a má protizánětlivé a<span>&nbsp;</span>antibiotické účinky, které jsou způsobeny přítomností<span>&nbsp;</span>glykosidu<span>&nbsp;</span>jménem<span>&nbsp;</span>aukubin, čehož se využívá k&nbsp;léčbě vředových chorob<span>&nbsp;</span>žaludku,<span>&nbsp;</span>dvanáctníků<span>&nbsp;</span>i&nbsp;tlustého střeva.<sup id="cite_ref-kvetanacr_2-0" class="reference">[2]</sup></p> <p>Mimo jitrocel kopinatý roste na&nbsp;území ČR asi 6 dalších druhů jitrocelů,<sup id="cite_ref-Kubát_3-0" class="reference">[3]</sup><span>&nbsp;</span>z nichž nejznámější je<span>&nbsp;</span>jitrocel prostřední<span>&nbsp;</span>(<i>Plantago media</i>) a<span>&nbsp;</span>jitrocel větší<span>&nbsp;</span>(<i>Plantago major</i>). Oba dva druhy mají ale menší přítomnost léčivých látek.</p> <p>Jitrocel se může dožívat až 12 let, během kterých dorůstá do velikosti několika desítek centimetrů. Rozmnožuje se jak pomocí semen, tak i vegetativně.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Lidové_názvy">Lidové názvy</span></h2> <p>Pro jitrocel kopinatý existuje řada lidových názvů jako<span>&nbsp;</span><i>babka</i>,<span>&nbsp;</span><i>celníček</i>,<span>&nbsp;</span><i>hojílek</i>,<span>&nbsp;</span><i>hítrocíl</i>,<span>&nbsp;</span><i>myší ocas</i>,<span>&nbsp;</span><i>myší ouško</i>,<span>&nbsp;</span><i>ranocel</i><sup id="cite_ref-delsi_4-0" class="reference">[4]</sup><span>&nbsp;</span>či<span>&nbsp;</span><i>volský jazyk</i>,<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-0" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span><i>beraní jazyk</i>,<span>&nbsp;</span><i>psí jazyk</i>,<span>&nbsp;</span><i>olověný jazyk</i>,<span>&nbsp;</span><i>čelník</i><span>&nbsp;</span>a<span>&nbsp;</span><i>svalník</i>.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Popis">Popis</span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Jitrocel kopinatý je přibližně 7–30&nbsp;cm,<sup id="cite_ref-Kubát_3-1" class="reference">[3]</sup><span>&nbsp;</span>řidčeji až 60&nbsp;cm<sup id="cite_ref-Flora_of_Pakistan_6-0" class="reference">[6]</sup><span>&nbsp;</span>vysoká vytrvalá bylina s krátkým a zpravidla větveným<span>&nbsp;</span>oddenkem<sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-0" class="reference">[7]</sup><span>&nbsp;</span>Listy<span>&nbsp;</span>jsou uspořádány většinou do několika přízemních růžic, jsou vystoupavé až vzpřímené, asi 10–25, zřídka až 40&nbsp;cm dlouhé<sup id="cite_ref-Flora_of_Pakistan_6-1" class="reference">[6]</sup><span>&nbsp;</span>a asi 0,5–3 (zřídka až 4,5) cm široké,<sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-1" class="reference">[7]</sup><span>&nbsp;</span>jednoduché, na bázi se znenáhla zužují v<span>&nbsp;</span>řapík.<sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-2" class="reference">[7]</sup><span>&nbsp;</span>Čepel<span>&nbsp;</span>je na vrcholu špičatá, celokrajná a nebo oddáleně zubatá. Listem prochází 3–5 (řidčeji až 7) souběžně uspořádaných<span>&nbsp;</span>žil. Žíly jsou více viditelné ze spodní strany listu.<sup id="cite_ref-delsi_4-1" class="reference">[4]</sup><span>&nbsp;</span>Z&nbsp;růžice vyrůstají i&nbsp;podélně pětihranné<span>&nbsp;</span>stvoly,<sup id="cite_ref-delsi_4-2" class="reference">[4]</sup><span>&nbsp;</span>které jsou většinou přímé až obloukovitě prohnuté. Stvoly jsou typicky delší než listy. Zakončené jsou kulovitými až válcovitými<span>&nbsp;</span>klasy<span>&nbsp;</span>o délce 1–3 (řidčeji až 5)&nbsp;cm.<sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-3" class="reference">[7]</sup><sup id="cite_ref-kapsa_8-0" class="reference">[8]</sup><span>&nbsp;</span>Za plodu se klas prodlužuje, někdy až na 12&nbsp;cm.<sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-4" class="reference">[7]</sup><span>&nbsp;</span>Klasy obsahují tmavé drobné<span>&nbsp;</span>květy<span>&nbsp;</span>s&nbsp;bělavými až hnědými (vzácně až černými) suchomázdřitými<span>&nbsp;</span>listeny.<sup id="cite_ref-delsi_4-3" class="reference">[4]</sup><span>&nbsp;</span>Literatura uvádí, že jitrocel kopinatý kvete v Česku od května do září<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-1" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span>či října.<sup id="cite_ref-radio_9-0" class="reference">[9]</sup><span>&nbsp;</span>Jitrocel kvete až do příchodů<span>&nbsp;</span>mrazů<span>&nbsp;</span>a začíná kvést, když začnou delší dny. Rostliny mohou kvést již první rok, ale z výzkumů vyplývá, že jitrocel začíná kvést až po dosažení určité velikosti listové růžice.<sup id="cite_ref-odolnej_10-0" class="reference">[10]</sup></p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Čtyřčetné květy jsou<span>&nbsp;</span>oboupohlavné<span>&nbsp;</span>a jsou srostloplátečné.<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-2" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span>Kališní<span>&nbsp;</span>cípy jsou 3–3,5&nbsp;mm dlouhé, přední vysoko srostlé, zadní volné.<sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-5" class="reference">[7]</sup><span>&nbsp;</span>Z&nbsp;drobné čtyřcípé<span>&nbsp;</span>koruny, která je dole srostlá v korunní trubku a je světle hnědavé barvy, vyčnívají čtyři nápadné<span>&nbsp;</span>tyčinky, které mají dlouhé bělavé nitky a bělavé až žluté prašníky.<sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-6" class="reference">[7]</sup><sup id="cite_ref-kapsa_8-1" class="reference">[8]</sup><span>&nbsp;</span>Jitrocel je opylován<span>&nbsp;</span>větrem, ale k&nbsp;rostlině zalétává i&nbsp;hmyz<span>&nbsp;</span>kvůli<span>&nbsp;</span>pylu.<sup id="cite_ref-odolnej_10-1" class="reference">[10]</sup><span>&nbsp;</span>Po odkvětu vznikají plody v&nbsp;podobě vejčitých<span>&nbsp;</span>tobolek,<sup id="cite_ref-kvetanacr_2-1" class="reference">[2]</sup><span>&nbsp;</span>které obsahují dvě velká leskle hnědá<span>&nbsp;</span>semena.<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-3" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span>Ta jsou většinou asi 2,5&nbsp;mm dlouhá a 1,3&nbsp;mm široká.<sup id="cite_ref-life_11-0" class="reference">[11]</sup><span>&nbsp;</span>Průměrná rostlina vyprodukuje okolo 2500 semínek, ale na velké rostlině může dozrát až 10&nbsp;000 semínek za rok. Pokud ale jitrocel roste v&nbsp;oblasti chudé na živiny, semínek vznikne jen mezi 35 až přibližně 260. Některá semínka se uvolňují hned po uzrání, jiná zůstávají v&nbsp;klasu až do doby, než odumře a dopadne na povrch.<sup id="cite_ref-odolnej_10-2" class="reference">[10]</sup><span>&nbsp;</span>Počet<span>&nbsp;</span>chromozómů<span>&nbsp;</span>je 2n=12.<sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-7" class="reference"></sup></p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Semena mohou začít<span>&nbsp;</span>klíčit<span>&nbsp;</span>již na<span>&nbsp;</span>podzim, což vede ke vzniku rané<span>&nbsp;</span>generace<span>&nbsp;</span>na jaře příštího roku. Obvykle ale klíčení probíhá mezi lednem až dubnem v tmavém prostředí půdy, asi 5&nbsp;mm pod povrchem.<sup id="cite_ref-odolnej_10-3" class="reference">[10]</sup><span>&nbsp;</span>Semena jsou schopna přežít 10–12 let, když jsou uskladněna v suchu, ale v půdě mohou přežít 50–60 let.<sup id="cite_ref-odolnej_10-4" class="reference">[10]</sup><span>&nbsp;</span>Rostlinu zásobuje živinami rozsáhlý svazčitý kořenový systém.<sup id="cite_ref-delsi_4-4" class="reference">[4]</sup><sup id="cite_ref-odolnej_10-5" class="reference">[10]</sup></p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">V některých případech se může jitrocel kopinatý dožít až 12 let, během kterých se může rozmnožovat jak semeny (generativní rozmnožování), tak i vegetativně, kdy nová rostlina vyroste z fragmentů<span>&nbsp;</span>kořenů<span>&nbsp;</span>či<span>&nbsp;</span>oddenku.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Zastoupené_látky">Zastoupené látky</span></h2> <p>Jitrocel kopinatý obsahuje převážně v&nbsp;listech<span>&nbsp;</span>slizové látky,<span>&nbsp;</span>kyselinu křemičitou,<span>&nbsp;</span>kyselinu citronovou<span>&nbsp;</span>a až 2&nbsp;%<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-4" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span>glykosidu<span>&nbsp;</span>aukubinu, dále pak enzymy<span>&nbsp;</span>invertin<span>&nbsp;</span>a<span>&nbsp;</span>emulsin.<sup id="cite_ref-delsi_4-5" class="reference">[4]</sup><span>&nbsp;</span>Vyjma toho jsou v&nbsp;listech taktéž obsaženy<span>&nbsp;</span>třísloviny,<span>&nbsp;</span>vitamín C,<span>&nbsp;</span>hořčiny,<span>&nbsp;</span>draselné soli,<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-5" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span>zinek,<span>&nbsp;</span>kumariny<span>&nbsp;</span>a<span>&nbsp;</span>fenylethanoidy.</p> <p>Právě přítomnost slizových látek způsobuje, že jitrocel kopinatý působí pozitivně proti<span>&nbsp;</span>kašli, jelikož tyto látky mají ochranné a<span>&nbsp;</span>sekretolytické<span>&nbsp;</span>účinky a současně zklidňují podrážděný krk.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Rozšíření">Rozšíření</span></h2> <p>Jitrocel kopinatý se vyskytuje především v&nbsp;oblastech, kde se nachází mírně vlhká, hlinito-písčitá až středně těžká<span>&nbsp;</span>půda<sup id="cite_ref-celysvet_1-2" class="reference">[1]</sup><span>&nbsp;</span>s&nbsp;neutrální až zásaditou reakcí.<sup id="cite_ref-kvetanacr_2-2" class="reference">[2]</sup><span>&nbsp;</span>Hojně roste na&nbsp;místech osídlených travními společenstvy jako jsou louky, meze, pastviny, výslunné stráně, v trávnících, úhorech, podél komunikací, v parcích a příležitostně i&nbsp;jako<span>&nbsp;</span>plevel<span>&nbsp;</span>na polích.<sup id="cite_ref-kvetanacr_2-3" class="reference">[2]</sup><span>&nbsp;</span>Protože snáší i&nbsp;suchá místa a fyzické poškození (sešlap), jedná se o&nbsp;poměrně odolnou rostlinu. Rostlinám jitrocele kopinatého ale nesvědčí podmáčená stanoviště.<sup id="cite_ref-odolnej_10-7" class="reference">[10]</sup><span>&nbsp;</span>Ve střední Evropě ho najdeme nejčastěji ve společenstvech<span>&nbsp;</span>pastvin<span>&nbsp;</span>sv.<span>&nbsp;</span><i>Cynosurion</i>, mezofilních<span>&nbsp;</span>luk<span>&nbsp;</span>sv.<span>&nbsp;</span><i>Arrhenatherion</i><span>&nbsp;</span>či některých typech suchých trávníků sv.<span>&nbsp;</span><i>Bromion erecti</i><sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-8" class="reference">[7]</sup><span>&nbsp;</span>či<span>&nbsp;</span>ruderálních společenstev, např. sv.<span>&nbsp;</span><i>Polygonetum arenastri</i>,<span>&nbsp;</span><i>Saginion procumbentis</i>,<span>&nbsp;</span><i>Malvion neglectae</i>,<span>&nbsp;</span><i>Dauco carotae-Melilotion</i><span>&nbsp;</span>atd.<sup id="cite_ref-Ruderální_vegetace_12-0" class="reference">[12]</sup></p> <p>Jitrocel má široké rozšíření. Původně se jednalo o&nbsp;druh rostoucí na území<span>&nbsp;</span>Eurasie, jeho přirozený areál zahrnuje většinu<span>&nbsp;</span>Evropy<span>&nbsp;</span>včetně<span>&nbsp;</span>Islandu, v<span>&nbsp;</span>Asii<span>&nbsp;</span>sahá na východ až po<span>&nbsp;</span>Kazachstán<span>&nbsp;</span>a západní<span>&nbsp;</span>Himálaj, dále roste i v jižnější Asii od Středomoří a<span>&nbsp;</span>Malé Asie<span>&nbsp;</span>po<span>&nbsp;</span>Pákistán, přesahuje i do nejsevernější<span>&nbsp;</span>Afriky<span>&nbsp;</span>a na ostrovy jako<span>&nbsp;</span>Madeira,<span>&nbsp;</span>Kanárské ostrovy<span>&nbsp;</span>a<span>&nbsp;</span>Azory.<sup id="cite_ref-Květena_ČR_7-9" class="reference">[7]</sup><sup id="cite_ref-mapa_13-0" class="reference">[13]</sup><span>&nbsp;</span>Postupně se rozšířil různě po celém světě<sup id="cite_ref-delsi_4-6" class="reference">[4]</sup><span>&nbsp;</span>společně s&nbsp;kolonizátory z&nbsp;Evropy. Například rozšíření jitrocele v&nbsp;Severní Americe<span>&nbsp;</span>probíhalo tak, že kolonizátoři nevědomky přenášeli jeho semena na botách. Proto<span>&nbsp;</span>indiáni<span>&nbsp;</span>nazývali jitrocel „stopa bílého muže“.<sup id="cite_ref-delsi_4-7" class="reference">[4]</sup><span>&nbsp;</span>Dnes je rozšířen i v jiných oblastech světa, jako v<span>&nbsp;</span>Japonsku, v<span>&nbsp;</span>Austrálii, na<span>&nbsp;</span>Novém Zélandu<sup id="cite_ref-life_11-1" class="reference">[11]</sup><sup id="cite_ref-mapa_13-1" class="reference">[13]</sup><span>&nbsp;</span>či na<span>&nbsp;</span>Madagaskaru.<sup id="cite_ref-Madagaskar_14-0" class="reference">[14]</sup></p> <p>Dříve se jitrocel pouze sbíral jako planá rostlina rostoucí na polích či loukách, v&nbsp;současnosti jeho spotřeba pro<span>&nbsp;</span>farmaceutické<span>&nbsp;</span>účely narostla, takže je pěstován.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span id="Vyu.C5.BEit.C3.AD"></span><span class="mw-headline" id="Využití">Využití</span></h2> <p>Samotný jitrocel kopinatý je požírán<span>&nbsp;</span>ovcemi<span>&nbsp;</span>a dalšími<span>&nbsp;</span>hospodářskými<span>&nbsp;</span>a lesními zvířaty (které ale mají s&nbsp;jeho konzumací problémy, jelikož roste při zemi), a proto byl v&nbsp;některých částech světa zařazen do<span>&nbsp;</span>travní směsi<span>&nbsp;</span>pro pěstované<span>&nbsp;</span>trávníky<span>&nbsp;</span>jako zdravá potrava pro ovce a další. Jeho konzumace zvířaty zlepšuje jejich<span>&nbsp;</span>zdraví<span>&nbsp;</span>a vlastnosti<span>&nbsp;</span>mléka, jelikož obsahuje<span>&nbsp;</span>sodík,<span>&nbsp;</span>draslík,<span>&nbsp;</span>kobalt<span>&nbsp;</span>a<span>&nbsp;</span>měď.<sup id="cite_ref-odolnej_10-8" class="reference">[10]</sup><span>&nbsp;</span>Semena jitrocelu se využívají jako krmení pro chovné druhy ptactva.</p> <h3 style="color: #000000; font-size: 1.2em;"><span class="mw-headline" id="Léčitelství">Léčitelství</span></h3> <p>Pro své pozitivní účinky se jitrocel využívá převážně k&nbsp;výrobě<span>&nbsp;</span>čajových<span>&nbsp;</span>směsí, které mají působit<span>&nbsp;</span>protizánětlivě<span>&nbsp;</span>a na trávení. Současně se z&nbsp;jitrocele vaří<span>&nbsp;</span>odvary<span>&nbsp;</span>při problémech s&nbsp;dýchacími cestami. Je to díky jeho schopnosti<span>&nbsp;</span>odhlenit<span>&nbsp;</span>dutiny.<sup id="cite_ref-delsi_4-9" class="reference">[4]</sup><span>&nbsp;</span>Pro své léčebné účinky je znám již od<span>&nbsp;</span>Antiky, kdy byl využíván jako látka působící proti<span>&nbsp;</span>kašli,<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-6" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span>na<span>&nbsp;</span>opary, při kožních infekcích a jako<span>&nbsp;</span>protijed<span>&nbsp;</span>na<span>&nbsp;</span>vzteklinu. V&nbsp;lidovém léčitelství se využívá jako látka usnadňující potíže způsobené<span>&nbsp;</span>astmatem,<span>&nbsp;</span>záněty průdušek<span>&nbsp;</span>a další<span>&nbsp;</span>onemocnění dýchacích cest.<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-7" class="reference">[5]</sup></p> <p>Mezi lidmi je rozšířena praxe, kdy se čerstvá šťáva z&nbsp;listů používá na menší rány,<sup id="cite_ref-kapsa_8-2" class="reference">[8]</sup><span>&nbsp;</span>ekzémy,<span>&nbsp;</span>spáleniny<span>&nbsp;</span>a zanícené rány. V&nbsp;současnosti se tato praxe nedoporučuje, jelikož hrozí, že se do rány zanese druhotná<span>&nbsp;</span>infekce.<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-8" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span>Čaj je využíván<span>&nbsp;</span>kuřáky<span>&nbsp;</span>jako podpůrný prostředek při odvykací kúře.<sup id="cite_ref-15" class="reference">[15]</sup></p> <h4 style="color: #000000;"><span id="Zpracov.C3.A1n.C3.AD"></span><span class="mw-headline" id="Zpracování">Zpracování</span></h4> <p>Pro získání účinné<span>&nbsp;</span>drogy<span>&nbsp;</span>je potřeba nasbírat listy mezi květnem až srpnem a poté usušit. Květní stvoly se před sušením musí odstranit. Samotné sušení listů jitrocele je složité, protože sebrané listy jsou náchylné k&nbsp;zčernání a znehodnocení účinné drogy, jelikož dojde k&nbsp;hydrolytickému rozkladu<span>&nbsp;</span>glykosidu<span>&nbsp;</span>aukubinu.<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-9" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span>Z&nbsp;toho důvodu se nedoporučuje sbírat listy polámané či zapařené. Pokud jsou listy správně usušené, měly by být lámavé a mít hnědozelenou až olivovou barvu. Pro správné sušení se doporučuje sušit ve vrstvách o&nbsp;maximální tloušťce 5&nbsp;cm ve stínu, ale dá se předsušit i&nbsp;na<span>&nbsp;</span>slunci. Při sušení za umělé teploty se doporučuje sušit o&nbsp;teplotě do 40&nbsp;°C<sup id="cite_ref-volskyjazyk_5-10" class="reference">[5]</sup><span>&nbsp;</span>(jiný zdroj uvádí 50&nbsp;°C<sup id="cite_ref-rozsireni_16-0" class="reference">[16]</sup>). Droga má mírně nahořklou svíravou<span>&nbsp;</span>chuť<span>&nbsp;</span>a je bez<span>&nbsp;</span>zápachu. Účinná látka je náchylná ke kontaminaci a zničení, a tak je potřeba vyvarovat se nevhodného skladování.</p> <p>Další možností zpracování je výroba<span>&nbsp;</span>sirupu<span>&nbsp;</span>z čerstvých pokrájených listů a cukru.<sup id="cite_ref-18" class="reference"></sup></p> <h5 style="color: #000000;"><span id="Kuchy.C5.88sk.C3.A9_zpracov.C3.A1n.C3.AD"></span><span class="mw-headline" id="Kuchyňské_zpracování">Kuchyňské zpracování</span></h5> <p>Pro kuchyňskou úpravu se zpracovávají pouze čerstvé listy. Mají slabě nahořklou, svíravou chuť. Přidávají se v menším množství do bylinkových polévek a omáček nebo se obalují ve sladkém či slaném těstíčku a vysmažují.</p> <h3 style="color: #000000; font-size: 1.2em;"><span id="V.C4.8Dela.C5.99stv.C3.AD"></span><span class="mw-headline" id="Včelařství">Včelařství</span></h3> <p>Jitrocel kopinatý poskytuje včelám velké množství kvalitního pylu, který dělnice odnášejí do úlu ve světle žlutých rouskách.<sup id="cite_ref-vcelarskebyliny_20-0" class="reference"></sup></p> <span style="color: #202122; font-size: 14px;"><br><br><br><br><br></span> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VE 216 (1g)

5/ 5

<h2><strong>Gargamel rajčatová semínka</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balíček 10 semen.</strong></span></h2> Nová odrůda rajčat pocházející z USA od pěstitelů Phil Seneca (Pittsburgh, Pensylvánie, USA). Tato odrůda byla pojmenována po fiktivní postavě Šmoulové. Gargamel, zlý čaroděj, který je hlavním protivníkem Šmoulů, má černý plášť a červené boty a černá a červená barva ovoce připomíná Gargamelovo oblečení.<br><br>Rostlina je silná, roste vysoká, roste přes 180 cm na výšku.<br><br>Lze jej pěstovat na dvou hlavních stoncích a prořezávání je nutné.<br><br>Ovoce je oválné a některé z nich mají špičaté hroty. Hmotnost ovoce je asi 3,5-4,2 oz. (100-120 g). Barva ovoce vás nenechá lhostejným. Jsou černé u stonku a oranžové s červenými a hnědými pruhy nahoře. Plody připomínají plamenově zbarvené květiny.<br><br>Chuť je sladká, ovocná a rajčatová. Stěny jsou pevné a sladké.<br><br>Toto rajče bude perfektní ozdobou vašich pokrmů. Chutné jíst čerstvé.<br><br>Je to dobrá volba pro sušení na slunci. Dobrá volba také pro konzervování celých plodů.<script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

VT 4 G (10 S)

5/ 5

<h2 class=""><strong>Organická ručně sklizená středomořská řecká mořská sůl</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balení 50 gramů.</strong></span></h2> Organická ruka sklizená na ostrově Kréta na jihu Kréty, nerafinovaná řecká mořská sůl (Fleur de Sel)<br><br>Je považována za nejlepší sůl. Je tvořen v přírodních dutinách hornin mořskými vlnami, které po naplnění těchto malých nebo velkých slaných bažin přijdou ke slunci, aby odpařily mořskou vodu a nahoře vytvořily sůl.<br><br>Má přirozenou bílou barvu, plynnou slanost, která není srovnatelná s žádným druhem soli, protože je obohacena o stopové prvky, minerály a jód. <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

Z 1 OGSS (50g)

5/ 5

<h2 class=""><strong>Semena Bauhínie pestrá (Bauhinia variegata)</strong></h2> <h2><span style="color: #f80000;"><strong>Cena za balení 5 semen.</strong></span></h2> <span style="color: #232323;"></span> <p style="color: #202122; font-size: 14px;"><b>Bauhínie pestrá</b><span>&nbsp;</span>(<i>Bauhinia variegata</i>) je<span>&nbsp;</span>tropický,<span>&nbsp;</span>opadavý strom<span>&nbsp;</span>s&nbsp;křehkými<span>&nbsp;</span>větvemi, dlouhými, dvoulaločnými<span>&nbsp;</span>listy<span>&nbsp;</span>a hlavně s&nbsp;nádhernými, vytrvalými, asi 10&nbsp;cm velkými<span>&nbsp;</span>květy<span>&nbsp;</span>připomínající kvetoucí<span>&nbsp;</span>orchideje. Je jedním z&nbsp;asi 250&nbsp;druhů<span>&nbsp;</span>rodu<span>&nbsp;</span>bauhínie<span>&nbsp;</span>a je<span>&nbsp;</span>původní<span>&nbsp;</span>rostlinou v&nbsp;Číně,<span>&nbsp;</span>Indii,<span>&nbsp;</span>Pákistánu,<span>&nbsp;</span>Nepálu,<span>&nbsp;</span>Thajsku,<span>&nbsp;</span>Myanmaru,<span>&nbsp;</span>Laosu<span>&nbsp;</span>i ve<span>&nbsp;</span>Vietnamu. Z&nbsp;tohoto území se druh rozšířil do celé tropické Asie,<span>&nbsp;</span>Střední<span>&nbsp;</span>a<span>&nbsp;</span>Jižní Ameriky<span>&nbsp;</span>i do<span>&nbsp;</span>Afriky, kde se začal pěstovat jako<span>&nbsp;</span>okrasná rostlina.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Ekologie">Ekologie</span></h2> <p>Dřevina<span>&nbsp;</span>nejlépe roste v&nbsp;úrodné půdě na plném slunci, v&nbsp;období růstu a kvetení potřebuje hodně vláhy. Za vegetačního klidu jí vyhovuje spíše sucho a snese krátkodobý pokles teploty k&nbsp;-5&nbsp;°C, vyskytuje se do nadmořské výšky 1300&nbsp;m. Roste-li na trvale suchém a chladném místě, má často tvar<span>&nbsp;</span>keře. Nesnáší<span>&nbsp;</span>zasolenou<span>&nbsp;</span>a zamokřenou půdu, neroste na mořském pobřeží. Protože větve často vyrůstají i nízko nad zemí a mají tendenci vytvářet husté křoviny, je nutno mladé stromky tvarovat řezem. Pro zesílení větví a zachování plného kvetení je vhodné starší stromy prosvětlovat.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Popis">Popis</span></h2> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Strom<span>&nbsp;</span>je obvykle vysoký 6&nbsp;až 12&nbsp;m a<span>&nbsp;</span>korunu<span>&nbsp;</span>mívá širokou 3&nbsp;až 6&nbsp;m; někdy bývá nižšího a<span>&nbsp;</span>keřovitého<span>&nbsp;</span>vzrůstu.<span>&nbsp;</span>Kůra<span>&nbsp;</span>kmene<span>&nbsp;</span>je hnědá a hladká, mladé a tenké<span>&nbsp;</span>letorosty<span>&nbsp;</span>jsou šedavě pýřité. Křehké<span>&nbsp;</span>větve, někdy mírně převislé, jsou řídce porostlé<span>&nbsp;</span>listy<span>&nbsp;</span>širšími než delšími, 5&nbsp;až 10&nbsp;cm dlouhými a 5&nbsp;až 18&nbsp;cm širokými.<span>&nbsp;</span>Řapíky<span>&nbsp;</span>listů jsou 3&nbsp;až 5&nbsp;cm dlouhé a vyrůstají společně s&nbsp;brzy opadávajícími drobnými<span>&nbsp;</span>palisty. Listy mají srdčitý tvar, jsou do čtvrtiny neb třetiny délky rozeklané a vzniklé laloky jsou na koncích tupé,<span>&nbsp;</span>Čepele<span>&nbsp;</span>bývají svrchu lysé a zespodu chlupatě našedlé, jejich dlanitá<span>&nbsp;</span>žilnatina<span>&nbsp;</span>má 9&nbsp;až 13&nbsp;žilek. Listy před opadem nemění barvu.</p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Oboupohlavné<span>&nbsp;</span>pětičetné květy, velké 8&nbsp;až 12&nbsp;cm, vyrůstají jednotlivě nebo až po sedmi v&nbsp;řídkých, koncových,<span>&nbsp;</span>hroznovitých<span>&nbsp;</span>květenstvích<span>&nbsp;</span>s&nbsp;chlupatými vřeteny. Drobné<span>&nbsp;</span>listeny<span>&nbsp;</span>trojúhelníkovitého tvaru brzy opadávají, stejně jako podobné<span>&nbsp;</span>listence<span>&nbsp;</span>připojené pod středem<span>&nbsp;</span>stopky<span>&nbsp;</span>květu. Květy, rostoucí z&nbsp;3&nbsp;až 4&nbsp;cm velkých<span>&nbsp;</span>poupat, mají nálevkovitou<span>&nbsp;</span>češuli<span>&nbsp;</span>asi 15&nbsp;mm dlouhou. Špičaté<span>&nbsp;</span>kališní plátky<span>&nbsp;</span>jsou asi 2,5&nbsp;cm dlouhé. Obvejčitě podlouhlé, krátce nehetnaté, dvoulaločné<span>&nbsp;</span>korunní plátky<span>&nbsp;</span>bývají dlouhé 45&nbsp;až 60&nbsp;a široké 25&nbsp;až 30&nbsp;mm, zbarveny jsou bílé, fialově nebo růžově a mívají červenou nebo žlutou kresbu, horní plátek je žilkovaný a tmavší. V&nbsp;květu je dále pět plodných, nahoru ohnutých<span>&nbsp;</span>tyčinek<span>&nbsp;</span>nesoucích eliptické<span>&nbsp;</span>prašníky<span>&nbsp;</span>a 5&nbsp;krátkých<span>&nbsp;</span>patyčinek<span>&nbsp;</span>(které někdy chybí). Ochlupený<span>&nbsp;</span>semeník<span>&nbsp;</span>je zakončen krátkou ohnutou<span>&nbsp;</span>čnělkou<span>&nbsp;</span>s&nbsp;drobnou<span>&nbsp;</span>bliznou. Květy začínají kvést ještě před olistěním koncem zimy a postupně nakvétají až do počátku léta.</p> <p style="color: #202122; font-size: 14px;">Plody<span>&nbsp;</span>jsou ploché, dřevnaté, tmavě hnědé<span>&nbsp;</span>lusky, dlouhé 15&nbsp;až 25&nbsp;cm a 2&nbsp;cm široké, které ve zralosti pukají ve dvě části. Lusky obsahují 10&nbsp;až 15&nbsp;plochých, okrouhlých<span>&nbsp;</span>semenech<span>&nbsp;</span>velkých asi 10&nbsp;mm. Ze stromů opadávají v&nbsp;pozdním podzimu nebo až na konci zimy.<span>&nbsp;</span>Ploidie<span>&nbsp;</span>druhu je 2n&nbsp;=&nbsp;28.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span class="mw-headline" id="Rozmnožování">Rozmnožování</span></h2> <p>Bauhinii pestrou lze snadno<span>&nbsp;</span>rozmnožovat<span>&nbsp;</span>předem namáčenými semeny, která se počátkem jara sejí do skleníků. Spolehlivě také zakořeňují polovyzrálé<span>&nbsp;</span>řízky<span>&nbsp;</span>v&nbsp;množárně s vyhřívanou půdou. Z&nbsp;kořenů stromu někdy vyrůstají boční výhonky, které lze s&nbsp;úspěchem odebírat a vysazovat. Druh se sám v&nbsp;přírodě dobře rozmnožuje. Například na jižní<span>&nbsp;</span>Floridě, kde není<span>&nbsp;</span>původním druhem, je považován za<span>&nbsp;</span>invazní<span>&nbsp;</span>a nedoporučuje se jeho vysazování.</p> <h2 style="color: #000000; font-size: 1.5em;"><span id="V.C3.BDznam"></span><span class="mw-headline" id="Význam">Význam</span></h2> <p>Kromě toho, že se ve své domovině pěstuje jako okrasná dřevina okolo cest, jsou jeho pupeny, květy, listy, kůra, dřevo i kořeny používány jako léky ve starodávné<span>&nbsp;</span>ájurvédské medicíně<span>&nbsp;</span>i v&nbsp;homeopatii. Jsou uváděny tyto léčebné vlastnosti: immunomodulační, antibakteriální, hemaglutinační, protinádorová, protizánětlivá, antiulcerozní a hlavně antidiabetická. Listů se používá ke snižování hladiny<span>&nbsp;</span>glykemie<span>&nbsp;</span>v&nbsp;krvi, kůra je vhodné<span>&nbsp;</span>tonikum<span>&nbsp;</span>a léčí kožní nemoci,<span>&nbsp;</span>kořen<span>&nbsp;</span>slouží jako<span>&nbsp;</span>protijed<span>&nbsp;</span>na<span>&nbsp;</span>hadí uštknutí, květy a pupeny jsou dobré k&nbsp;léčbě<span>&nbsp;</span>úplavice,<span>&nbsp;</span>průjmu<span>&nbsp;</span>a žaludečních poruch a nádorů. Plody s&nbsp;květy se také vaří a jedí jako zelenina.<span>&nbsp;</span>Dřevo<span>&nbsp;</span>stromů se používá ke stavbě domů a vyrábí se z&nbsp;něj domácí nářadí.</p> <p>Rostlina obsahuje množství<span>&nbsp;</span>flavonoidů, např. kempferol, kvercetin, myricetin, ombuin, rutin, isokvercitrosid, hesperidin, naringenin. Listy tohoto druhu jsou nyní populární antidiabetika, neboť bylo prokázáno, že vodný extrakt jejích listů snižuje hladinu<span>&nbsp;</span>glukózy<span>&nbsp;</span>v&nbsp;krvi. Flavonoidy a jejich glykosidy jsou zde nositelem antidiabetické aktivity a proto se v&nbsp;chudých rozvojových zemích vyvíjejí z&nbsp;bauhínie pestré léčebné bylinné přípravky s&nbsp;relativně nízkými náklady na výrobu.</p> <script src="//cdn.public.n1ed.com/G3OMDFLT/widgets.js"></script>

T 91 (5 S)